Je neděle, 10. dubna 2011, blíží se druhá hodina odpolední a desítky aut a autobusů opustily svá města a zaplňují silnice i silničky směrem na Krahulčí. I já vyrážím z pohodlí domova, abych tak jako každý rok vychutnala atmosféru jedinečného Setkání sborů v Krahulčí. Každé volné místečko kolem obecního úřadu postupně zaplňují vozidla, také místní kulturní nadšenci přicházejí s dychtivým očekáváním. Není divu; letos je to již po dvacáté od té doby, co se zrodila myšlenka setkávání zpěváků za účelem spřátelení v duchu hudby vedoucí k vzájemné motivaci.
Krahulčí. Projekt nesoutěžní přehlídky sborů oslavil 20 let.
Sál je plný, lidé též postávají vzadu nebo na balkónku. Přichází milá a obětavá koordinátorka celé akce paní profesorka Milena Kopečná a několika vřelými slovy vítá sbory i nás, posluchačstvo, a přeje nám pěkný poslech.
Zpívali na hřebeny
A to už pódium zaplňují děti z telčské hudební školy – velká, střední i malá TELČísla. Na mladém dirigentovi je vidět, že ho práce s dětmi opravdu baví a to se odráží i ve spontánním nadšení zpěváků. K tomu jistě přispívají i nápaditá oživení, která vyvolávají bezstarostný smích na tvářích posluchačů. Jistě jste ještě neslyšeli skladbu na hřebeny!
Pódium zaplavuje barva letního nebe – dětský pěvecký sbor Zvoneček. Čisté dětské vícehlasy, provedení těžkých skladeb s bezchybnou intonací, kultivovanost a disciplína; to je předností tohoto sboru z jihlavské hudební školy.
Zvládají kánon o šesti liniích
A do třetice Žďáráček – dětský sbor, jak už název napovídá, „zpívající za Žďár nad Sázavou" s tričky barvy vlčích máků. Tento sbor o menším počtu zpěváků s nadhledem zvládá trojhlasy a skvěle se potýká i s kánonem snad o šesti liniích. Je živý, přirozený, a tak dospělé posluchačstvo nostalgicky odplouvá ve vzpomínkách kamsi do dětství.
Produkci dětských sborů je pro tuto chvíli odzvoněno a nyní nám zpěváci již o pár let zestárnou.
Každý rok něco nového
Na řadě je Smetana, zakladatelský sbor, dříve působící pod taktovkou pana inženýra Bohumila Noska – člověka, který stál na počátku Setkání sborů v Krahulčí. Tradiční účastník a též sbor „sluníčko", jehož členové vás okamžitě uvedou do pohody milými úsměvy, které zrcadlí úsměv paní dirigentky, již dříve zmíněné paní Kopečné. Každý rok zařadí do repertoáru něco zbrusu nového a tentokráte překvapili posluchače harmonicky velmi náročnou, ale velmi dobře zvládnutou písní s anglickým textem. Mám velmi ráda jejich hluboké piano piano pianissimo – toť je hezký ševelivý zvuk.
Distingvované paní učitelky
Triodam – tři paní učitelky v černém s různobarevnými šátky v odstínech zelené, žlutočervené a hnědé. Tři zpěvačky se společným zájmem – muzika v průzračných trojhlasých úpravách. Vyzdvihla bych velký cit pro lidové písně a jejich dramatické podání. Precizní, distingvované a především zazpívané s nadšením v očích.
Španělské rytmy vyvolaly ovace
A mužská opozice – Many-Men – přírodní úkaz z Jihlavy. Sedm zpívajících mužů taktéž v černém, ale s kravatami různých barev doplňujících se ve spektrum. Ženské publikum jásá a nenápadně pokukuje po snubních prstýncích. Seskupení technicky vyspělé. Jen jsem se nemohla ubránit pocitu mírného afektu v lidových písních. Nicméně španělský rytmus rozproudil krev v publiku a to odměnilo „Mnoho-Mužů" silnými ovacemi.
Měli dobrý "sound"
„Prkna, která znamenají Krahulčí" patří pro tuto chvíli sboru Festivia Chorus z Velké Lhoty. Tento nesmírně skromně působící sbor zaujal kompaktností, ke které přispěl též neobyčejně kvalitní soprán. Potěšil mě neobvyklý, po americku řečeno „sound" – zvuk či znění sboru a i s pečlivostí vybíraný originální repertoár.
Síla sboru tkví v síle
A na závěr: sbor Campanula z Jihlavy. Taktéž tradiční a spolu se Zvonečkem snad i nejčastější účastník Setkání sborů v Krahulčí. Přírůstek mladých zpěváků jistě prospěl, jen černé stejnokroje by neuškodilo něčím oživit. Velký sbor – mohutný zvuk. Jeho nesporná výhoda tkví v síle. A provedení klasických děl je vyloženě jejich parketa. Podmanivá americká harmonie „bez hranic" si též přivlastnila uši posluchačů.
Radost jedni druhým
Letošních osm vystoupení se tedy krásně vzájemně doplnilo v silný a hezký zážitek. Co je ale podle mě důležité, je skutečnost, že to zpěváky i posluchače opravdu baví a že znovu nacházíme radost ze setkávání ve znamení hudby ve světě s tendencí odcizování jeden druhému.
Tímto chci nalákat všechny, kdo o tomto báječném setkání s báječnými melodiemi, harmoniemi a rytmy neví, aby se příští rok neváhali přijít podívat. Stojí to za to!
2Pítrs: Dobré dílo se chválí samo ;-), že?
Nechápu tvůj příspěvek... :D
ajaj, se nám tady nějak začínají odkrývat totožnosti přispěvatelů
Já tu Kotíkovou fakt žeru!
Geniální využití potenciálu webového zpravodajství. Naše škola se mi moc líbí, jen tak dál. :)
Pěkný článek i video, škoda že jsem to v nedělu nestihl :-(
Poslat nový komentář