Když naši milovanou Naši školu opustili dva praotcové, co si v ničem nezadali s Čechem a Lechem, nastalo období temna. Pozůstalí členové redakce se pokusili díru na novinářském nebi vyplnit nadějným mladíkem se jménem německým, Ondřejem Steinbauerem, srdcem však ryze českým.

S nadějí jsme se vydali ku světlým zítřkům (pozn. red.: zhasínejte světla ve třídách, holomci!), nicméně již záhy vyvstal první problém. Nezkušený šéfredaktor nebyl s to donutit tu "bandu plantážníků nemytých a nečesaných" (pozn. red.: to je redakce) vybičovat k výkonům, které by důstojně navazovaly na slávu dávných let. Pokoušel se dokonce napodobit Pítrsův nezaměnitelný thymolinový úsměv. Nepomohlo.

Frustraci si vybíjel realizací ve výtvarném umění

Domníval jsem se, že se náš šéf trápí. K mému překvapení však byl jeho účes stále dokonalý. I vydal jsem se coby krysa za drobečky chleba po jeho stopách. A tu jsem to spatřil; náš hrdina se realizoval v j i n ý c h oborech!

S pomocí štěstěny se mi podařilo ukořistit jedno z mistrových pláten. Se zápalem, vskutku až cimrmanovským, se náš místní don giovanni věnoval i dalším všelikým oborům. Světově hodnotné jsou prý především jeho mimořádné výkony v gaučingu, ale také v champoningu a prokrastinice.

Kapitánkou škuneru glosátorka z Hodic

Abych však nezdržoval s líčením mistrových (nezpochybnitelných) kvalit; duševně podlomen množstvím rozličných aktivit, tu rozhodl se náš leonardo vyjít s pravdou ven a po šokujícím odhalení svých mimoredakčních aktivit rezignoval na své šéfredaktorské křeslo.

Ještě před tím však stačil jmenovat svojí nástupkyní Marii "Majdi" Majdičovou, známou především pro své články o módě a sžíravé glosy.