Telčská omladina svým příjezdem otřásla pevnými základy ostrovní monarchie

Sotva jsme se usadili ve škole, učitelé už začínají tlačit na pomyslnou pilu tak moc, že písemky lítají jako rány kulometem. Proto se studenti posledních a předposledních ročníků gymnázia rozhodli, dát si na chvilku oraz a vyrazili do Anglie, správně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jak nás později poučil náš pan průvodce. Prozkoumejte jejich putování prostřednictvím následujících zápisků z celého výletu!
Fotografie ke článku: Telčská omladina svým příjezdem otřásla pevnými základy ostrovní monarchie
Anglie. Studenti se ládovali všerůznými pohledy na Temži.
Autor: NŠ/ Jan Rudolf

Den první 24.10.2013

Sraz v 10.30 ráno skoro všichni úspěšně dodrželi a tak jsme mohli vyrazit vstříc jak lepším zítřkům, tak naší budoucí třídenní destinaci.

O tom, že cesta autobusem není žádný med, jsme se přesvědčili ještě na území ČR, v sousedním Německu však naše hýždě přímo naříkaly. Ale my jsme to nevzdávali a místo nadávání, jsme si radši dali řízek.

Na území Belgie ti šťastnější z nás již dávno spali a ti méně šťastní odpočítávali kilometry k další zastávce na WC. Když konečně všichni sladce spali a ticho v autobuse občas protnulo jen slabé zachrápání, pan průvodce (dále jen Petr, jak jsme ho směli oslovovat) nás nemilosrdně probudil v Calais a ještě nemilosrdněji vyhnal do deště kvůli pasové kontrole. Následující jízda trajektem probíhala v klidu, nikoho mořská nemoc nepostihla.

Den druhý 25.10.2013

Sice vyčerpaní, ale natěšení jsme ráno dorazili do Londýna. Autobus nás vyplivnul přímo pod London Eye. Naše další kroky vedly na notoricky známá místa jako Trafalgar square či Big Ben, ten však nikdo z nás neviděl. Byli jsme totiž poučeni, že Big Ben se nazývá pouze zvon uvnitř věže.

Dále následovalo doslova pohřebiště slavných osobností britských dějin - Westminster Abbey. Polední pauzu jsme vyplnili pozorováním střídání stráží u Buckinghamského paláce, známými „medvědy“ se to tam jen hemžilo. Odpoledne nás Petr zavedl na Piccadily Circus, kde nás vypustil, jako dravou zvěř, na nákupy. Ověnčení taškami Primark jsme konečně zamířili k rodinám, které nám poskytly ubytování.

Na cestě k nim nás Petr vystrašil popisem klasického anglického obydlí, takže jsme všichni očekávali bydlení v přístěnku na košťata jako Harry Potter. Naštěstí nic takového se nestalo a většina pokojů měla normální rozměry, rodiny byly milé a jídlo typicky anglické.

Den třetí 26.10.2013

Tento den jsme zasvětili malebnému královskému hradu Windsor. Poshlédnutí prestižní etonské střední školy, kde studovali například princové Wiliam a Harry, nás čekala samotná prohlídka hradu. Ačkoliv jsme prošli mnoho sálů a pokojů a usilovně jsme hledali, na královnu, která zde zrovna pobývala, jsme stejně nenarazili. Tak snad příště.

Po prohlídce hradu i města nás autobus zavezl zpět do Londýna, kde jsme po celé odpoledne měli šanci rozšířit své obzory v muzeích s různým zaměřením. Notně vzděláni jsme se ještě rychle prošli Kensingtonem až k Royal Albert Hall a odebrali zpět do rodin. Tam na nás čekala teplá večeře, která se ve dvou případech ze tří skládala z hranolek a něčeho.

Den čtvrtý 27.10.2013

Celou exkurzi jsme se chovali slušně a tak si nás v Toweru, který jsme dopoledne navštívili, nenechali. Mohli jsme tedy pokračovat procházkou po větrném Londýně.

Zastavili jsme se u jediného domu s doškovou střechou ve městě - Shakespearovým divadlem Globe, po přejití mostu jenž většina z nás zná z šestého dílu Harryho Pottera (ten co byl zničen hned na začátku) jsme se ocitli před majestátní St. Paul´s Cathedral.

Některé ale víc zajímalo křečkování zásob v přilehlém Tescu na cestu domů. Celý výlet jsme si hezky zrekapitulovali na London Eye, odkud byl díky krásnému počasí opravdu pěkný výhled. Když mluvíme o výhledu, jeden takový byl také z Greenwiche od Royal observatory. Odtud jsme pro změnu pozorovali noční Londýn, ovšem až po tom co se všichni vyfotili s jednou nohou na západní a druhou na východní polokouli u nultého poledníku.

Páni řidiči nám po návratu do autobusu nachystali párky, takže už nám nic nebránilo v cestě domů. Ta probíhala v podobném duchu jako posledně, bohužel bez řízků od maminky.

Ta na všechny čekala doma s otevřenou náručí a konečně českým jídlem, po kterém se všem stýskalo snad nejvíce.

Rádi bychom ještě poděkovali paním učitelkám Andree Simotové, Heleně Volavkové a Radce Toufarové za to, že to s námi vydržely až domů.

Zatím nikdo nekomentoval

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.