Vedle domu si manželé Noskovi vybudovali malý a funkční skanzen, kde ukazují výrobu medu a výrobků z něj. Ihned po příjezdu do Kostelní Myslové hosty uvítala paní Nosková, manželka zakladatele, která všem nabízela vynikající ořechovo-medové placičky a začala s povídáním o chovu včel. Vyprávění bylo natolik zajímavé, že jsme požádali pana Noska o krátký rozhovor

Včelstvo má jako koníčka

Chovu včel se Lubomír Nosek věnuje více než třicet let. Před třiatřiceti roky začínal s jedním včelstvem, které dostal od svého učitele včelařského kroužku. V současné době jich opečovává rovných sto. A i přes spoustu práce a povinností bere chov včel stále jako svůj koníček, zálibu, kterou je třeba neustále zdokonalovat.

Chov ho naučil trpělivosti

Na včelách obdivuje především jejich pracovitost a svobodu. Jejich chovem se naučil především trpělivosti. „Nevýhodou chovu nejsou, jak by si možná někdo mohl myslet, častá žihadla, ale to, že včela není zvířátko, které by si člověk mohl pohladit,“ míní Lubomír Nosek.

Včelařství se prý může věnovat kdokoli, kdo je trpělivý, nebo je ochoten se trpělivosti naučit, věkově od deseti do sta let, ale je dobré si najít vhodného učitele se kterým to jde snáz, jak závěrem poznamenal pan Nosek.