I – Expozice

Mgr. Eva Kotíková, Ph.D. se narodila 19. srpna 1981 v Humpolci. Vystudovala nejprve gymnázium v Jihlavě a následně obory Anglický jazyk – Hudební výchova (Mgr.), Hudební výchova – Sólový zpěv (Mgr.) a Hudební teorie a pedagogika (Ph.D.) na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nějaký čas pak vyučovala na Katedře hudební výchovy PdF UP a jinde, než roku 2006 nastoupila jako učitelka na našem gymnáziu, kde působila do loňského roku. Od roku 2006 dodnes také působí na ZUŠ Telč. Je členkou vokálního tria Triodam a také autorkou několika publikací. Žije v Telči.

II – Kolize

Milá paní učitelko! Začněme nějak netradičně, co říkáte? Mohla byste nám ze všeho nejdřív říct, jakou barvu má váš zubní kartáček?

Modrou. Mám se o něm trochu rozpovídat? Čtenáře by to zajímalo...

Máteli k němu hluboký vztah,představte nám ho blíž.

Je to totiž zubní kartáček Curaprox,který doporučují pacientům moje máma i sestra. Chceteli mít zdravé zuby, studenti, je to ta nejlepší volba.

Takže pocházíte z rodiny stomatologů? Co vás tedy přimělo k tomu, že jste si zvolila dráhu učitele?

Tohle si moc nevybavuju. Na gymplu mi docela šla angličtina a výborně mi šlo všechno, co se týkalo hudby. Jenže rodiče chtěli, abych se živila něčím „seriózním“. (To měla jako být ta angličtina). Takže jsem nejdřív studovala učitelství Aj + Hv a pak jsem si k tomu přibrala obory, které bavily mě. Zpěv a hudební teorii.

Proto vás také známe nejen jako učitelku na gymnáziu, ale také na ZUŠ. Jaký je v tom rozdíl, kde se učí lépe?

Nedá se říci, že „lépe“, ale určitě efektivnější je výuka na ZUŠ, což samozřejmě vyplývá z toho, že žák je v hodině většinou sám, a tak můžu okamžitě reagovat na jeho chyby a radit mu, co a jak udělat lépe. Je pochopitelné, že ve třídě se 20 žáky tohle tak úplně nejde.

Všichni víme, že být učitelem, toje povolání především legrační. Kdy jste si během učitelování užívala nejvíc srandy vy?

Skoro v každé skupině, kterou jsem měla, se našel nějaký srandista, na jehož fórky jsem se vždycky těšila. Nejvíc srandy bylo v letošní kvartě a kvintě. Ale ty by asi neprošly cenzurou. Pěkná legrace byla taky v kabinetě s paní Veselou, Křížovou a Havlíkovou. Třeba paní Křížová nám jednou říkala, že jeden student si už konečně koupil učebnici. Asi za 14 dní nám hlásila, že už ji prodal, protože už ji má přečtenou. Mlhavě si vzpomínám, že se jmenoval Motyčka.

Navštěvujete ráda mimoškolní akce? Jak se vůbec díváte na to, když se trochu uvolní formální vztahy a bariéra mezi pedagogem a žákem se de facto hroutí?

Jsem pro hroucení bariéry, ale je to proto, že si pořád připadám docela mladě. Nejsem věkem od studentů tak daleko, a tak si třeba připadám hrozně, když mi student po maturitě vyká a já mu tykám. Proto si chci se všema tykat. A mimoškolní akce  jak které, ale ta poslední (váš stužkovák) neměla chybu!

Co vás tam nadchlo nejvíc?

Skvělá příprava, dobré nápady, hustá muzika, ale hlavně vy, že jste se s námi normálně bavili a pařili a tak, protože někdy si člověk na stužkováku připadá jak exotická zvěř, která udělá všem radost tím, že odjede.

Za takovou chválu jsme jedině rádi. Stejně tak jsme všichni rádi, že se takových akcí pořád účastníte, přestože je smutným faktem, že letošní rok už na našem gymnáziu neučíte. Takže, čím to, že jsme o vás přišli?

Nejsou to nějaké dramatické důvody, jako třeba, že by mi na gymplu někdo ubližoval. Na ZUŠ se mi líbilo víc, takže když jsem dostala nabídku, tak jsem měla vcelku rychle rozmyšleno.

Přesuňme se teď do vašeho soukromí. Žijete momentálně sama, s přítelem... Nebo jich máte víc?

Žiju s přítelem, jedním. Jsem nudná, no.

Jaká smůla pro mnoho čtenářů myslím to, že už přítele máte. Ale kdyby ne a kdyby snad na vás někdo chtěl zapůsobit, čím by udělal největší dojem?

Jedině nějakou operní árií od Verdiho v originále, nic jiného neberu.

Jak vypadá vaše domácnost? Kdo v ní vládne? A jste pořádná?

To jsou teda otázky na tělo. Tak moje „domácnost“ je plná starých věcí (pro ty mám slabost) a vládnu tam samozřejmě já, protože chlapi, jak musíš sám uznat, na tyhle věci nemají vkus. No, a jestli jsem pořádná, to nevím, ale bude to asi nějaký takový průměr, soudě podle toho, že dle mojí mámy jsem nepořádná a dle mého přítele jsem s pořádkem „extrémně otravná“.

Nařčením z nevkusu se cítím dotčen, ale to ponechme stranou. Jaké jsou teď plány do budoucna? Kladete si ještě nějaké profesní či osobní cíle ke splnění?

Teď jsem moc spokojená a chtěla bych nechat všechno jak je. Možná se časem nějaký cíl naskytne, ale zatím není.

A blíží se nám Silvestr, tak co alespoň nějaká předsevzetí?

Nemám. Znám se, v mém případě nemají cenu.

Mám ve zvyku na závěr rozhovoru dát několik rychlých, náhodných šílených otázek, jste pro?

Samozřejmě!

Zpíváte si ve sprše?

Samozřejmě, přes den nestíhám cvičit, takže si tam vždycky vystřihnu, co potřebuju. Teď už frčí vánoční koledy, pastorely, přijďte devatenáctého prosince na koncert a budete si připadat jako se mnou ve sprše.

Měla jste či máte ráda Pokémony?

Vůbec netuším, v čem spočívá jejich smysl. Má je můj synovec, asi dvě sta, ale myslím, že ani on neví, proč je vlastně sbírá. Vím jenom, že Pokémon je z hanáčtiny: „Tato, řekni, pokem on je?“

Líbilo by se vám, kdyby dveře klepaly na lidi?

Samozřejmě, to je perfektní. Taky by se mi líbilo, kdyby měsíce vyly na psy.

Děkuji mockrát za odpovědi, bylo velmi příjemné s vámi hovořit. Chtěla byste ještě něco dodat na závěr, vzkázat čtenářstvu?

Taky děkuju a čtenářům bych ráda popřála krásné a dlouhé vánoční prázdniny. A aby do nového roku vykročili pravou nohou.

III. Krize

Mámeli o paní Kotíkové jako učitelce něco napsat, je nutné zmínit především to, že vyučování je doslova její živel. Nebo ji tedy přinejmenším hodně baví. Díky tomu dokáže sama bavit a rozhodně v učitelském sboru nepatří mezi suchary.

Je ale potřeba mít o výuku z její strany zájem, protože nemá-li třída zájem, anebo vytočí-li paní Kotíkovou nějakým způsobem, umí být také naštvaná. Za to se nicméně nestydí a nemá proč, souvisí to spíš s další z jejích typických výhod; velmi si zakládá na osobním přístupu k výuce a upjatá formálnost je jí cizí. Se studenty je pak schopná se i přít a někdy je umí hezky setřít. A tak navzdory tomu, že přirozenou autoritou úplně nevládne, svede si sjednat respekt lidský a osobní, který rovněž není k zahození. Tomu napomáhá i fakt, že ironická umí býti na svůj účet.

Pak jsou tu v uvozovkách drobnosti. Co si pamatuji já, byla vždy fér a spravedlivá, obtížnost testů a své požadavky na studenty nastavovala optimálně. Více než jiní zřejmě chápe, že předmětů a mimoškolních zájmů má student mnoho a nemůže a hlavně nechce zabíjet volný čas učením, že i bez toho to jde. Sama totiž osobní a školní život neodděluje tak striktně. A co je asi hlavní, něco si ještě z hudební výchovy pamatuju. Spoustu dalších charakterových vlastností vyčtete i ze samotného rozhovoru, ještě jednu věc je ale dobré zmínit; je pro každou srandu a nemá strach zkoušet nové věci. To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč svolila k tomu, že se stane první obětí Školních dramat, a tím projekt zachránila a nastartovala.

IV. Peripetie

První dějství Školních dramat je spíše pokusné. Příště se můžete těšit na několik změn. Nejpodstatnější asi je, že do Školních dramat zapojíme vás, studenty. Čekejte, že spolupracovníci Naší školy budou mezi vámi pobíhat a ptát se na vaše názory. Kdo z učitelského sboru bude druhým odvážlivcem, to je zatím ve hvězdách.

V. Katastrofa

Když na něčem pracuji já, nemůže to končit katastrofou.