Kde se zrodil nápad uskutečnit cestu do Patagonie?

Nápad vznikl asi před deseti lety, když jsme vylezli na vrchol hory El Capitane v Americe, která byla právě naším tehdejším cílem. A dalším snem se stala Patagonie, hora Cerro Tore.

Proč právě ona?

Tato hora je považována za nejkrásnější a nejobtížnější vrchol. Patagonie je krásná země, nachází se na území Jižní Ameriky. Námořníci jí říkají „řvoucí čtyřicítka“ kvůli silným vichrům a její zeměpisné poloze, tedy 40. stupeň j.š. Ale bohužel se nám na tuto horu nepodařilo vylézt.

Kolik hora měří?

Tak to není pro horolezce podstatná věc, měří kolem 3000 metrů, ale je považována za opravdu obtížnou,mnoho lidí už zde zemřelo. Když lezete nahoru, můžete na Cerro Tore vidět několik visících těl.

Jak vypadaly přípravy na takto náročnou expedici?

Přípravy byly zdlouhavé, trvaly skoro rok, spočívaly v dobrém plánování a samozřejmě bylo nutné mít skvělou fyzickou kondici, lezli jsme se zátěží, neustále jsem běhal, čehož si studenti nemohli nevšimnout.

Co přesně bylo vaším cílem?

Cíle byly dva, hora Fitz Roy a zmiňované Cerro Tore, takže máme poloviční úspěšnost. Také jsme se chtěli podívat do Ohňové země na tučňáky patagonské, kteří zde žijí. Jsou zde teprve dva roky, letos poprvé kladou vejce.

Co tě nejvíce překvapilo na tvé cestě?

Bylo toho mnoho, mezi prvními věcmi bylo letiště v Dubaji, které je celé z mramoru. Když jsme vystoupili z letadla, asi po 28 hodinovém letu sš dvěma přestupy v Dubaji a v Buenos Aires, tak jsem byl překvapený obrovskou viditelností, která dosahovala asi 200 km.

Další věc byla to, že kdyby se nám při lezení něco stalo, tak nás vlastně nikdo nezachrání, vrtulník tam nemají a počasí je zde velice zrádnéů. Jinak mobilní telefony nefungují, pouze satelitní, ale wi-fi mají úplně všude.

A jaké je zázemí pro horolezce v Patagonii?

My jsme bydleli v městečku El Chaltén, které vzniklo až v roce 1987 díky turistickému ruchu. Funguje asi čytři měsíce v roce, jinak je to mrtvé město. Potkali jsme zde hodně horolezců, kteří patří mezi světové špičky, jako třeba bratry Hubertovia a Stefana Glowacze.

Jak probíhal samotný výstup na vrchol?

Nejdůležitější roli zde hraje počasí, musíte vyčkat na dobré zprávy, proto se sem jezdí na 2 měsíce. Třeba vloni tady nikdo nic nevylezl. Když lezete a počasí se vám otočí, tak máte velký problém, nikdo vás odsud nesundá. My jsme čekali pouhý týden. Proto samotná cesta nahoru i dolů trvá asi 3 dny. My jsme lezli ze sedla Superior asi ve dvě hodiny ráno, dvakrát jsme bivakovali. Nahoře opravdu není moc času, zážitek ze slanění v noci byl příšerný.

Jaké jsi měl pocity, když jste vylezli na vrchol?

Je to krásné, vydrželi jsme na vrcholu asi hodinu, jenom jsme seděli a mlčeli, ale stejně musíš pořád myslet nacestu dolů, aby se nepokazilo počasí.

Co ponorka a co jste tam dělali, když jste čekali na dobré počasí?

Ponorka samozřejmě byla, ale ne při lezení, na to tam není čas. Jinak jsme jeli asi na týden do Ohňové země lodí na tučňáky, lezli jsme sportovní cesty a chodili po horách.

A jaké jsou tvé další cíle?

Ještě tam zůstalo Cerro Tore...