Joža Kolář: Jako malý snil o svém Slunci, teď je součástí regionální hvězdy – Hitrádia Vysočina

Otec tří dětí, spokojený manžel a páníček fenky Elišky, milovník dobrého jídla se zálibou v historii Druhé světové války. To je moderátor Hitrádia Vysočina, osmatřicetiletý Josef Kolář, kterému nikdo neřekne jinak, než Joža. O moderování snil takřka od malička. Absolvoval Vojenské gymnázium v Brně, s prací v rádiu začal před šestnácti lety v tehdejším pražském Voxu. Na Vysočinu, kde je dodnes, přesedlal nedlouho poté.
Fotografie ke článku: Joža Kolář: Jako malý snil o svém Slunci, teď je součástí regionální hvězdy – Hitrádia Vysočina
Moderátor Joža Kolář. Snil o práci v rádiu od malička.
Autor: Archiv J. Koláře

Prozraďte, jak dlouho pracujete v jihlavském Hitrádiu Vysočina?
Na Hitrádiu Vysočina působím od jara roku 1996. V současné době jsem služebně druhý nejstarší moderátor. Tím úplně nejstarším je kolega a kamarád v jedné osobě Pavel Bláha, který je v rádiu od jeho samého začátku, tedy již od roku 1995.

Co vás vedlo k práci moderátora?
Už když jsem byl chlapec malý a nesmělý, jsem snil o práci v rádiu. Když jsem na přelomu 70. a 80. let dvacátého století chodil na základní školu, vysílala stanice Hvězda - a já jsem si ve svých snech stvořil svou stanici Slunce, které jsem vymýšlel program. Takže tato práce mne přitahovala ne od úplného dětství, ale někdy od 5. třídy.

Měl jste ještě před Vysočinou nějaké zkušenosti s moderováním nebo byla Vysočina první rádio? 
Ano, působil jsem jako obchodní zástupce a noční moderátor Rádia Vox v Praze. A sice v letech 1995-96. Tato stanice už neexistuje, ale na tu dobu moc rád vzpomínám. Nejúžasnější byl Silvestr. Sešli jsme se na pracovišti. Rádio v té době sídlilo v Paláci kultury, dnešní Kongresové centrum, a o půlnoci jsme se dostali na jeho střechu. Vidět Prahu ve světle ohňostrojů fakt stojí za to. Majitelé Rádia Vox v té době byli dva úžasní pánové - skladatel Karel Svoboda a kameraman Miroslav Ondříček.

Co všechno obnáší práce moderátora v rádiu?
Práce moderátora obnáší správně 
namixovat hudbu a znělky, správněv odbavit zprávy, anonce a reklamy - a pochopitelně k tomu občas pronést do éteru něco, co má hlavu a patu. Eventuelně i ostatní součásti. Výběr písniček má na starosti hudební redaktor. Kdyby si to moderátor vybíral sám, byl by v tom pěkný guláš.

Řekl jste už někdy během vysílání nějaký kuriózní přeřek?
Přiznám se, že si na žádný přeřek nevzpomínám. Sice jsem jednou za silvestrovské vysílání dostal pokutu, ale to nebylo za přeřek. ysílali jsme tenkrát společně s Pavlem Bláhou a jediné, co mohu naznačit je to, že to bylo o sexu. Dále to vzhledem k věku čtenářů rozpitvávat fakt nemohu.

Není vám líto, že jste znám spíše podle hlasu než podle vzhledu?
Vzhledem k tomu, že se minimálně 
jednou za den vidím v zrcadle a jsem realista, tak ani jiná možnost není.

Kdy je váš hlas slyšet v éteru nad Vysočinou, vysíláte pravidelně?
Už jsem zmínil, že jsem v rádiu od 
jara 1996. Vzhledem k tomu, že mám i další pracovní aktivity, se od 1. 9. 1999 věnuju rádiu vždy o víkendu. Konkrétně od 7 do 11 hodin dopoledne, kdy si mě můžete naladit na frekvenci 94.3 FM. Občas moderuji i nějaké akce, například rád vzpomínám na uvádění maturitních plesů.

Jaký je váš oblíbený hudební styl nebo skupina?
Z muziky preferuji 80. a 90. léta, ale 
můžu i klasiku jako je Mozart, Beethoven, či Verdi. A třeba na plese si klidně zatrsám na dechovku, pěknou polku, nebo i valčík.

Jaké jsou vaše zájmy mimo vysílání.
Poté, co přijdete domů? 
Rodina - mám tři děti. Historie, především 2. světová válka, rád si něco přečtu. Kromě knih o válce čtu například také aktuální prózu od Viewegha. 

Když se koukáte na televizi, sledujete sportovní stanice?
Já bych to trochu rozvinul, moje sportování je prakticky výhradně s televizí. Nejvíce asi hokej. A když hraje naše fotbalová reprezentace, tak ji rovněž nevynechám. Jsem letitým fanouškem Dukly Jihlava. Byl jsem osobně přítomen zisku posledního titulu, což bylo roku 1991 v Litvínově.

A teď s pravdou ven - vaříte?
Vzhledem k tomu, že o víkendu dopoledne vysílám, tak toho doma moc nenavařím. Ale jednoduchá jídla zvládnu - řízky, brambory, pečené kuře, těstoviny. Z moučníků bych se nebál bábovky.

Když zavzpomínáme na vaše školní léta, jaký předmět jste měl rád?
Byl to dějepis. Měli jsme na něj pana 
učitele Bendu, který osobně prožil totální nasazení v době Protektorátu a vždy nám o tom poutavě vyprávěl. A pak také speciálně v sedmé třídě přírodopis na straně 116 a 117.

Co vy a domácí mazlíčci?
Máme zlatého retrívra jménem Eliška. Letos oslaví deváté narozeniny. Rozhodně se o ní nedá tvrdit, že je to hlídač. Před každým si lehne na záda a chce drbat na břichu. Tak doufám, že to případného zloděje dlouho zdrží.

A na závěr - vaše životní motto.
Život se má prožít - ne přežít. Nevíme totiž, kdy skončí.

Zatím nikdo nekomentoval

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.