Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Jako úplně malý kluk jsem chtěl být farářem, ale nebyla to otázka víry, kostel bylo pro mě první „dííívadlo“ a kněz byl první herec a potom to byl už jenom herec. K vůni divadla jsem čichnul díky otci, byl totiž vášnivý ochotník.

Byla vaše cesta k herectví náročná?
Jsa veden vlastní blbostí, byla cesta spíše klikatá a zdlouhavá – leč s překvapivým dosažením kýženého cíle. V žádném případě potencionálním zájemcům o následování nedoporučuji!! Toto životní poznání je i můj odkaz budoucím generacím.

Měj jste možnost vyzkoušet si práci u filmu?
Ano. Možnost jsem měl, ale bylo to  spíš „očuchávání“ než filmová práce. Několik štěků asi ve čtyřech televizních filmech a jedna hlavní role ve studentském krátkometrážním filmu nazvaném Problémy.

Myslíte si, že je zajímavější pracovat jako televizní herec nebo jako herec v divadle?
Každé herectví je zajímavé. Je to vždy o „myšlení“, jen výrazové prostředky jsou u filmu mnohem komornější.

Upřednostňujete vážné nebo komediální role?
Upřednostňuji hlavně dobré role... ale „srandu“ mám raději.

Cítíte se lépe jako kladný hrdinanebo jako „záporňák“?
Záporňáci se hrají snadněji... hlavně v pohádkách.

Kterou roli byste toužil jednou ztvárnit a koho byste naopak v žádném případě hrát nechtěl?
Již netoužím – raději. Všechny mé vytoužené role hrál někdo jiný. Na nevytoužených – nechtěných rolích si musíte najít něco chtěného, aby vás každá bavila...chci mít ze své práce radost...ale hlavně divák „otráveného“ herce pozná a ten stane se hercem nechtěným.

Jak se seznamujete se svou postavou?
Postava mi bývá představena dramaturgem...a také trošku „přemejšlím“.

Která z vašich odehraných rolí je ta nejoblíbenější?
Těch rolí je celá řada – Trepifaiksl v Dalskabátech, Klubko ve Snu noci svatojánské, Schultz v Kabaretu, Mageri v Baladě pro banditu.

V každé hře se stáváte někým jiným. Je to náročné nebo naopak příjemná změna?
Nejen „příjemná“, ba „toužená“ změna.

Kdo je vaším největším hereckým vzorem?
Jo, jo,- jsou „páni“ herci!! ...vzor nemám, ale tiše závidím.

Býváte na jevišti někdy nervózní?
„Před“ jevištěm vždy! – na jevišt inebývá na blbosti čas.

Máte nějaký zaručený způsob k zapamatování náročného textu?
Způsobů je celá řada... ten můj je nejhorší varianta ze všech – učím se, učím se, učím se, mučím se... do úplného zblbnutí.

Jak vypadá běžný pracovní den herce Horáckého divadla?
Můj, ne zrovna radostně, v 7:45 odjíždím do Jihlavy, 9:30 – 13:30 zkouška, potom čtyři hodiny „promrhaného“ času (ještě že je „geocaching“) - v 18:00 do divadla na představení a ve 22:40 odjezd autobusem do Třeště. Divadlo má šestidenní pracovní týden a na volno zbývá neděle. Šest her za sezonu a pohádka. Nejste-li v jedné hře obsazeni, dá se mluvit oštěstí!? (většinou hra, ve které obsazen býti toužíte).

Kolik lidí se skrývá za jednou skončenou divadelní hrou?
Za představením se skrývá – kromě herců- inspicient, nápověda, vlásenkářka, oblékačka, rekvizitářka, osvětlovač, zvukař, kulisáci a uvaděčky – to mluvím o představení a to ještě nepočítám režiséra, dramaturga, choreografa, scénografa, výtvarníka kostýmů, krejčovnu, truhláře, malírnu atd. Je to dost? A srovnám-li cenu vstupenky 140 Kč a srovnám-li počet pracovníků kina a cenu vstupenky, je to neúměrné.

Zvládnete při podávání výkonu na jevišti sledovat také publikum v hledišti?
Sledovat? To ne. To ani nejde. Možná zahlédnout tu a tam..., rozsvícený mobil. Ale dívat se, to ani nejde. Ač je oko zdánlivě nepatrné, je z hlediště „sakra“ dobře vidět nejen kam se díváte, ale i co v očích máte.

Co lze na práci v divadle považovat za největší handicap?
Že jste pracovník, nemáte svobodu vybrat si hru, roli, musíte plnit představu režiséra – některý vám dá určitou volnost, jiný trvá na intonaci, kroku či gestu... jo, jo, režisér a maminka mají vždy pravdu! – Ale jde li o kvalitní výsledek, proč ne.

Co vás naopak na této profesi baví nejvíce?
Mám divadlo rád! Nevím proč, nevím, ale mám. Někdo chce být letcem, někdo pedagogem, lékařem, jiný popelářem – splní-li se takové přání, co víc si přát! Potom přestanete počítat i onen promarněný čas.

Myslíte si, že zájem o divadlo začíná upadat?
Divadlo má určitou poetiku, nezískáte-li k divadlu vztah jako dítě, těžko vás nadchne ve věku ovlivněném akčním filmem a počítačovou hrou.

Chodí se na vaše představení často dívat vaše rodina a přátelé? Co říkají na vaše výkony?
Musí! ...a bohužel jsou i upřímní!

Chtěl byste, aby se některý z vašich potomků vydal ve vašich šlépějích a také se zabýval herectvím?
To asi nehrozí... možná vnučky?

Co byste doporučil těm, kteří by se také jednou chtěli vydat hereckou dráhou?
JDI za svým snem a hlavně proto něco dělej, nesázej na náhodu a štěstí. Ani já jsem se nedostal k divadlu jen tak – předcházelo třicet let hraní v amatérském divadle, byly to čtyři roky dojíždění za profesorkou zpěvu v Brně (každý týden), byly to kurzy pantomimy na JAMU, žití divadlem i na úkor podstatnějších a potřebnějších věcí! Ale těm, kteří skutečně chtějí, přeji ZLOMTE VAZ!