Holocaust - krvavá skvrna lidských dějin. Všeobecná zvůle a nenávist zahubila miliony bezbranných po celém světě. Zlo plodí zlo, ale také burcuje odvahu a odhodlanost v srdcích dobrých lidí.

Novodobý samaritán

Když se anglický úředník Nicholas Winton  v roce 1939 chystal na lyžování v rakouských Alpách, zaslechl hrůzné zvěsti o chystaném masakru židovských dětí. Neváhal a rozhodl se je zachránit. 669 z nich zachránil, další už se mu však bohužel kvůli začátku války odvézt nepodařilo.

Jedním z posledních zachráněných byl Tomáš Graumann. Tento nyní již starý, ale moudrý a zkušený muž, se rozhodl znovu přijet na telčské gymnázium a vypověděť shromážděným studentům svědectví o svém životě.

„Věděl jsem, že sám odpustit nacistům nemohu.“

Maminka ho coby osmiletého posadila do posledního Wintonova vlaku. Slíbila mu, že za tři měsíce Hitler padne a on se vrátí zpět. Osmiletý Tomáš bral události jako dobrodružství, výlet do cizí země. Byl přidělen do rodiny skotské učitelky ve městě Selkirk. Jeho bratr Tony však takové štěstí neměl, pro nemoc mu nebylo dovoleno odjet stejným vlakem a další už z Prahy neodjel.

Mladý Tomáš, ovlivněný evangelistou R. H. Popem, se rozhodl přijmout Ježíše Krista. Když válka skončila, dozvěděl se smutné zprávy o své rodině. Celá jeho rodina zahynula ve vyhlazovacích táborech.

Věděl jsem, že sám nemohu odpustit nacistům, za to co udělali mé rodině. „Modlil jsem se tedy k Bohu, až hořkost zmizela a já jim dokázal odpustit." popisuje Graumann své pocity. 

„Ježíš mi zachránil život podruhé“

Po střední škole vystudoval školu lékařskou a teologickou. Později odjel jako misionář na Filipíny, kde učil domorodé kmeny číst, psát a vyprávěl jim o Kristu. „Ježíš mi zachránil život podruhé. Tentokrát nejen pro časný život, ale pro věčnost,“ vysvětlil telčským gymnazistům.

Mezi domorodci se seznámil se svojí ženou Caroline. Svatbu měli v kostele postaveném z toho, co džungle poskytla. „Dokázali byste vy něco takového postavit?“ ptá se Tomáš Graumann studentů, pochybujících o architektonických schopnostech domorodých Filipínců.

Na Filipínách vydrželi manželé Graumannovi ještě čtyři roky, pak se přestěhovali do Ameriky. Adoptovali si dvě děti, další dvě se jim brzy narodily. Nyní žijí v České republice, v Nebovidech u Kolína, mají deset vnuků. „Devět holek a jednoho kluka.“ usmívá se.

Svého zachránce poznal až po sedmdesáti letech

Příležitost setkat se svým prvním zachráncem měl Tomáš Graumann v roce 2009 společně s dalšími z „Wintonových  dětí“ při sedmdesátém výročí nevypraveného transportu, kdy si celou jízdu zopakoval. „Byl to silný zážitek,“ říká studentům. Stoletý pan Winton nám však vzkázal, že dalších semdesát let do dalšího setkání už raději čekat nemáme,“ směje se.

Krásné setkání ukončil Tomáš Graumann písní This is The Day, kterou zazpíval se svojí ženou ve filipínštině, angličtině a pak vyzval přítomné studenty, aby se připojili ve své (a vlastně i jeho) mateřštině.

Zájemcům pak osobně rozdal Nový zákon a napsal do něj věnování. „Nepromarněte svoji příležitost!“ vzkázal studentům a rozloučil se s nimi.