Milá paní učitelko! Jsem rád, že jste jako druhá v pořadí projevila neobyčejnou odvahu a svolila jste k rozhovoru s Naší školou. Čím to vlastně je? Máte ráda rozhovory?
Jistě, ráda si s lidmi povídám. Leč rozhovory do tisku nevyhledávám, spíš je ráda čtu. Ale mám ráda neobvyklé výzvy. A tohle je podle mého názoru výzva přinejmenším hodně zajímavá.

Takže vás spíš zajímá, co nás zajímá, než že byste se sama chtěla nějak odhalit?
Bingo!

Určitě nás zajímá, jak jste se vlastně dostala k učitelování.
Až tak? Pravděpodobně by se tam našlo více faktorů - dětství na vesnici, prázdniny trávené s prima partami lidí na táborech (víte vůbec, co to je?), prvně jako dítko školou povinné, pak jako instruktorka, oddílová vedoucí. Nesmím zapomenout na učitele na základní škole, popřípadě na gymplu. Pak asi snaha vybrat povolání, ve kterém člověk tak nějak nezakrní, musí hledat nové inspirace. A protože technika mne nebavila a chemické pokusy by nedopadly dobře, tak učitelství byla taková nějaká jasná volba. Že to bylo kvůli prázdninám, neprásknu hned jako první důvod, ne?

A pozitivní přístup k učitelování jste si udržela dodnes, anebo vás už to místy pěkně štve?
Doufám, že udržela. Ovšem, to by ti potvrdila asi větší část kantorů, na letní dovolenou na zotavenou se těšíme asi stejně jako vy na prázdniny. Je pravda, že jsou dny, kdy si kantor řekne: dnes se mi dařilo, i dny, kdy přemýšlí, proč vůbec na stupínek leze. To není jenom záležitost učitelování. Pozitivní přístup bychom měli mít k jakékoliv práci. Protože jinak ta práce nestojí za nic.

A co si myslíte, že si máme ze školy vlastně díky vám odnést? Jde spíš o vědomosti, anebo bychom se měli naučit přemýšlet a komunikovat? A co byste ráda, kdybyste nám předala vy sama?
Ze školy byste si měli určitě něco odnést. A nejen křídy a vši. Snem každého učitele je, že na maturitních srazech se najde někdo, kdo řekne, že na dotyčného vzpomíná v dobrém. Že si díky němu do života něco odnesl. A nemusí to být nutně jen znalosti, které mu vystačily na půl vysokoškolského studia. Spíš touha jít dál, touha něco zkusit, odvaha nevzdat se při prvním neúspěchu.Snaha naučit vás přemýšlet a komunikovat není jen záležitost češtiny.A co bych vám ráda předala? Třeba lásku ke knihám, k dějinám.

A daří se? Máte nějakou zpětnou vazbu? Jak často se vlastně stane, že se bývalý student ozve a poděkuje?
Snad se trošku daří. Občas se i ozvou. A nemusí jít přímo o poděkování, to se v dnešní době moc nenosí. Takovým poděkováním může být oznámení o ukončení vysoké školy, pozvánka na maturitní sraz od třídy, kde učitel vyučoval třeba jen dva roky. Setkání na nějaké prázdninové akci, kde se bývalý absolvent přihlásí... 

Kterou osobnost obecně, i světově, skutečně obdivujete, případně která vás nějakým způsobem inspiruje?
Vyloženě oblíbenou osobnost nemám, ale každý, kdo dokáže bojovat za dobrou věc, i když ví, že třeba sám výsledek nezažije, je pro mě osobností. Takže obecně lidé, kteří třeba za 2. světové války pracovali v odboji. Lidé, kteří se nevzdali v dobách komunismu a přežili věznění. Lidé, kteří se postavili těžké chorobě. Seznam konkrétních lidí by byl asi dlouhý, nechtěla bych na někoho zapomenout.

Co je třeba dneska dobrá věc, za kterou by se dalo bojovat?
Zachování osmiletého gymnázia v Telči. Sice jenom místní věc, ale důležitá.

Tak jak to vlastně je s tím rušením? Věříte, že to je reálná možnost? A proč by se mu mělo zabránit?
Ministerstvo školství a kraj rozhodly o optimalizaci sítě škol, a kromě jiných kroků se tam objevila i možnost omezení osmiletých gymnázií. Takže hrozba, že v Telči k tomu dojde, je reálná. Všichni doufáme, že se tak nestane. Myslím si, že osmiletá gymnázia svůj význam mají. A zachování zrovna „našeho" osmiletého gymnázia vidím jako možnost volby vzdělání pro děti z širokého okolí. Sám víš, že tu máme velké množství malých vesniček a dopravní obslužnost je hodně špatná, proto zrušením této volby budou děti hodně limitovány a poškozeny. Navíc si nemyslím, že omezením osmiletých gymnázií se zlepší výuka na základních školách.

Když už jsme u těch místních věcí, proč jste si oblíbila právě Telčsko?
Narodila jsem se tu, vyrůstala. Studovala v Českých Budějovicích, ale vždy mne to táhlo sem. Příroda, milí lidé, památky. Budějovice jsou hezké město, možná bych tam dokázala i bydlet, ale chyběla by mi ta příroda. Prostě vylézt z baráku, za tři minuty být v lese. Ticho, klid. Navíc výhled z naší jídelny na okolní lesy se nedá ničím vynahradit. Ve městě by mi vadilo to množství aut, hluku. V současné době není problém kamkoliv dojet, takže mi bydlení na vesnici vůbec nevadí.

Tak jo, asi se můžeme vrhnout na to nejdůležitější a nejzajímavější na celém rozhovoru, kterým není nic jiného než vaše soukromí! Předně, co děláte, když nejste ve škole?
Když nejsem ve škole, tak jsem doma, na zahrádce, v lese. Jo a na cestě do školy a ze školy.

Takže takový hodně pohodový typ, co má rád svůj klid? A pak se dá taky čekat, že hodně čtete, že?
Asi hodně čtu. Ale s tím klidem bych to neviděla tak růžově. Na vesnici není nikdy klid.

A když přijde na nějakou větší zábavu, kam vyrazíte?
Divadlo - kde se dá, tanec - spíš jen plesy, popřípadě klasické vesnické zábavy v okolí. A znovu opakuji, větší zábava může být i na vesnici. Kácení máje, schůze hasičů, odpoledne pro děti. Nebude-li to skrytá reklama, tak tebe i čtenáře zvu 30. dubna do Ořechova na tradiční vzpomínkovou akci na anglické paravýsadky 2. světové války shozené na území protektorátu.

A to všechno pácháte s manželem? Jak jste se vlastně seznámili?
Nebudeš věřit, ale na jednom maturitním plese gymnázia před dvaceti lety. Kdy já šla s kamarádkou, a kamarádka pro změnu se svou vdanou sestrou a rodinnými přáteli, mezi kterými byl i můj budoucí manžel. Rozhodně nelituju. Za něj mluvit nemůžu. Je též absolvent gymnázia, ale minuli jsme se tam... Asi o tři roky.

Co je v životě úplně nejtěžší?
Hodně těžká otázka. Osobně bych asi řekla, že život prožít, a ne přežít.

Tak si raději oddáchneme mou klasickou sérií bleskurychlých otázek. Jakou barvu má váš kartáček?
Nyní oranžovou, ale ještě před měsícem byl zelený. Ale na konkrétní značku bych se musela jít podívat.

Řekněte nám, kterou knihu jste si přečetla naposledy?
S. Larsson, trilogie Milénium, všechny tři díly. Dále J. Červeňák, Kámen a krev, do kterého jsem právě Milénium vložila.

Věříte v magii?
V magii prvního pohledu do očí, kdy klesnou kolena, ano.

Jakou nejšílenější věc jste kdy vůbec udělala?
Šílené věci dělám stále.

Nejlepší barva vlasů na chlapovi?
Přirozená, ale mírné šediny mu zase dodají takový šmrnc...

Jak by podle vás mohli vypadat mimozemšťané?
Krásní, milí, svalnatí - něco jako Jack Nicholson křížený Brucem Willisem a Bradem Pittem.

Přijde vám Chuck Norris vtipný?
Vtipy o něm každopádně.

A co si myslíte o feminismu?
Slovo, o kterém se traduje spousta mýtů a málokdo si pod ním představí něco konkrétního.

A kdy si myslíte, že vám vrátím zapůjčené knihy?
Doufám, že do maturity, protože pak bych je chtě nechtě musela zaplatit ze svého.

Vaše motto, vzkaz čtenářům?
Ať se jim daří vše, do čeho se pustí. Moje motto? Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá příčiny.