Ale jak někoho přinutit, aby se přiznal, že je šikanován?

Nedovedu si představit ten strach, s kterým vychází z domu, ani tu úzkost, s kterou ráno vstanou, když ví, že je opět čeká trest za to, že jsou jiní.

Šikanování ke zvýšení ega

Jak se tomu všemu postavit? Jak to všechno v sobě udržet? Většina z nás si pod pojmem "šikana" představí někoho, kdo je bit někým starším a silnějším. Všichni jistě víme, jak to v takových situacích chodí, dejme tomu ve škole: Žák ze staršího ročníku si všimne nějakého mladšího "outsidera"a pro zvýšení ega si z něho udělá boxovací pytel, který umlčí výhrůžkami.

Mám se někomu svěřit

Oběť potom stojí před rozhodnutím, zda má pořád čekat, jestli to náhodou nepřestane, anebo jít s pravdou ven a risknout tím ještě větší výprask a v některých případech i něco horšího. Bohužel, obvykle strach nedovolí promluvit, pak nezbývá než čekat, zdali si toho někdo nevšimne.

Kde je hranice

A co psychická šikana? V tomto případě je podle mě největší problém určit hranice, kdy se jedná o "pouhé" posmívání a kdy už o něco, co jedince může traumatizovat.

Šikana v každém věku

Člověk, který slovně napadá druhého, mnohdy ani netuší, co tím způsobuje a často mu nedojde, že už poněkud balancuje na oné hranici. S šikanou se můžeme setkat všude, v každé věkové kategorii, a je těžké přijít na způsob, jak se jí vyhnout. Nebudeme-li nečinně přihlížet jen sebemenším náznakům šikany a slabší osoby se vždy zastaneme, třeba tím někomu prokážeme velkou službu.