V uplynulých dnech projevila redakce školního časopisu zájem o stav projektu, který probíhá na naší škole od ledna 2010, považuji za svou povinnost připojit k dané problematice stručné vysvětlení. Činím tak především z pozice školního koordinátora uvedeného projektu.
Chceme-li pochopit význam a přínos projektu pro školu i roli jednotlivých zúčastněných osob, je nezbytně nutné se nejdříve pozastavit u geneze celého procesu a ohlédnout se minimálně tři roky nazpět. V té době začínalo z pohledu čerpání evropských dotací, přesněji řečeno z pohledu Evropských strukturálních fondů, z nichž je projekt plně financován, další projektové období, na které byly České republice i kraji Vysočina přislíbeny nemalé finanční prostředky. Naše škola se tehdy rozhodla pro pokus o jejich využití.
Původním záměrem byla výstavba školního databázového vzdělávacího serveru, ke kterému by žáci měli možnost vzdáleného přístupu a na kterém by mohli nalézt podstatnou část materiálů potřebných k výuce. Bohužel, podobná myšlenka neodpovídala obecným představám poskytovatelů dotace o minimálním rozsahu projektu, respektive o minimální výši požadovaných prostředků. Ta by se totiž musela pohybovat někde na úrovni deseti milionů korun, což výrazně přesahovalo možnosti jedné školy. Z tohoto důvodu původní myšlenka neuspěla a museli jsme ji opustit.
Zároveň s probíhajícími jednání jsme byli osloveni Gymnáziem Velké Meziříčí, které chystalo společný projekt využití interaktivních tabulí v oblasti přírodovědných předmětů. I tento projekt však byl zamítnut. Teprve po jeho spojení s obdobným záměrem Gymnázia Humpolec, které se dříve zaměřilo na oblast humanitních oborů, narostl projekt na dostatečný objem a mohl být spuštěn. To bylo v období před zhruba rokem a půl, kdy se také na základě vlastního uvážení k projektu přihlásili jednotliví vyučující našeho gymnázia, kteří se dnes na jeho realizaci podílejí.
Příjemcem dotace (a tedy i zadavatelem projektu, který nese oficiální název „Nové metody interaktivní výuky na gymnáziích kraje Vysočina“) je Gymnázium Humpolec, které uzavřelo partnerskou smlouvu s deseti dalšími gymnázii, na kterých probíhají přesně definované práce. Z naší školy je do projektu zapojeno čtrnáct učitelů v roli zpracovatelů výukových materiálů a já, jakožto koordinátor mající na starosti komunikaci s Gymnáziem Humpolec, zpracování dokumentace, evidence dokladů apod. Jednotliví učitelé mají během dvou a půl let podle přesně stanoveného harmonogramu vypracovat každý 25 výukových materiálů. Celkový počet materiálů se bude pohybovat v řádu tisíců.
Učitelé se ovšem podílejí také na zpracování mnoha dalších podkladů jako je povinný monitoring studentských aktivit (jinými slovy zadávají studentům předepsaný počet referátů, které zanášejí do statistik a archivují. Aby na tomto místě nedošlo k mýlce – pouze je evidují a archivují, což je jedna z podmínek projektu, ale v žádném případě je nevydávají za svoje dílo!). Mimoto musí absolvovat desítky hodin odborných školení v rámci dané problematiky, použití techniky apod. Tím, že se přihlásili k projektu, uzavřeli v podstatě jistý typ další pracovní smlouvy, svoji práci vykazují a jsou za ni z peněz projektu odměňováni. Samotná škola získala přistoupením k projektu značné množství poměrně drahé projekční techniky, výhledově ovšem také sady profesionálních interaktivních učebnic, hlasovací zařízení, laboratorní techniku aj.
Veškeré uvedené prostředky jsou plně hrazeny z peněz projektu a nejdou tedy žádným způsobem z peněz školy. Položí-li si někdo otázku, zda by je nebylo možné využít jinak, například na nákup jiných pomůcek, exkurze nebo opravy, pak si musí uvědomit, že nebylo, protože by ve škole vůbec nebyly! Během rozhovoru o projektu mi byla zástupci redakce položena také otázka, zda nejsou učitelé nyní povinni vykonávat práce proto, aby nám nebyly tyto prostředky upřeny. Odpověď je taková, že v žádném případě. Prostředky nám byly uvolněny teprve po zapojení daného počtu osob do projektu na základě jednoduchého množstevního mechanismu. Kdyby se k projektu přihlásilo méně učitelů, dostala by škola úměrně méně peněz a méně techniky (z projektu jsou pořízeny tabule v učebnách FJ, Dě, ZSV a Che). Skutečností ovšem je, že v době, kdy projekt rozjížděl, jsme si dovedli jenom mlhavě představit, co vše nás čeká. To je ale riziko podobných akcí, protože spousta pravidel či požadovaných dokladů pro poskytovatele dotace se mění průběžně, skutečně z měsíce na měsíc. Je to běžná praxe při příjmu dotace a s podobnými komplikacemi museli všichni zúčastnění předem počítat.
Za zmínku stojí zajisté také struktura prací, které vyučující zpracovávají. Výčet, rozsah ani obsah nezáleží v žádném případě na jejich vlastní vůli. O zařazení jednotlivých témat do zpracování rozhoduje za každý předmět předmětová komise složená z aprobovaných učitelů všech zúčastněných gymnázií a metodici této komise také každou předloženou práci přísně hodnotí a nakonec i schvalují, ev. ji posílají autorovi k přepracování.
Na závěr si dovolím ještě stručný dovětek. Současné konkrétní využití techniky se může některým studentům možná zdát jako ne zcela stoprocentní. V tomto případě si dovoluji požádat o shovívavost. Úkolů mají vyučující v této fázi opravdu mnoho (viz výše) a svojí účastí v projektu přispívají ke zlepšení celkových vyučovacích podmínek ve škole pro nás všechny. Ze svojí zkušenosti mohu pouze potvrdit, že i v případě použití tabule pro „obyčejný“ PowerPoint se jedná o mnohem přívětivější projekční prostředí s možnosti dálkové obsluhy PC či vpisování poznámek a zvýrazňování připraveného textu, které někteří vyučující již hojně využívají. A na úplný závěr ještě jedna poznámka. Uvědomme si také prosím, že i díky novým tabulím se uvolnily projektory pro využití v dalších učebnách. Nebýt projektu, nebylo by to finančně ještě dlouhou dobu možné. Myslím si, že podobnou vybaveností projekční technikou se tak může pochlubit jen málokterá další škola. Když nic jiného, je tato skutečnost opravdovým přínosem „interaktivních tabulí“ pro všechny pedagogy i všechny studenty GOB a SOŠ.
Jsem ráda, že jsem zažila klasické učení z knížek bez různých interaktivních tabulí nebo tabletů.Ale chápu, že v současné době by děti bez těchto vychytávek asi byly nerady :) I vyučování musí jít s dobou a je dobré, že se používají tyhle moderní věci. Dcera letos nastoupila do první třídy a ve třídě používají interaktivní tabule od sectio aurea. Škola je nakoupila do všech tříd o prázdninách, takže se to ještě zajíždí, ale chodí domů nadšená a škola ji baví. Měla jsem z toho trošku strach, protože má problémy se soustředit, ale jde jí to. Nevím, jak je to tedy u starších učitelů, jestli je také využívají, ale dceři paní učitelka má 50 a techniky se teda nijak nebojí :)
Docela by mě zajímalo, jak by se učilo, kdybyseme ty interaktivky neměli
No já osobně si myslím, že by se asi učilo asi stejně jako již několik desetiletí, nebo? A pokud ne, tak by se promítalo na projektorech a nebo by děti museli mít každý povinně svůj tablet, což podle mě není dobrý řešení, aspoň co se týče prvního stupně. Já jsem raději za tuhle variantu. Děti jsou nadšené a vlastně proč ne? Musíme se smířit s tím, že doba a technika jde dopředu a pro děti to bude jedině plus :-)
Ještě před 4 roky na škole nebyl ani projektor (krom učebny IVT) a také to šlo...
myslím že to přinese zmenšení práce učitelům (pokud s tím umí pracovat a ví jak vytvářet slidy, aby to bylo užitečné)
a taky už se nestávájí takové ty překlepy v sešitech - když si celá třída zapíše nějaký pojem chybně - špatně slyšela učitele a pak se to ještě naučí - při opisu ze slidu k tomohle dojde jenom vyjimečně.
Myslím si, že interaktivní tabule jsou dobré, každopádně krok správným směrem. Práce v hodinách je hned o něčem jiném. Pan Drmota má pravdu v tom, že se s tím teprve začíná, ale i přesto supr. OS
Nemyslím si, že se to rozjíždí, ono to frčí naplno už teď - kouknite třebas na chemii, nebo fyziu. Volavková s tím učí taky ZSV.
Ale abyste to jenom nechválili.... :D Vem si, se to furt snaží nekomunikovat s počítačem při zapínání, to je furt nějakej problém. Jednou nejde zvuk, pak než se to zapne :D Dcla sranda
Jasný, všechno má své mouchy. Osobně si myslím, že je dobré, když to využívají ti, které to baví. Když je to baví, přemýšlí o tom, jak co udělat a neudělat. Snaží se si tu hodinu promyslit, naplánovat jakým způsobem vložit interaktivní část apod. Také přemýšlí o tom, jak to funguje, jak je to zapojené apod.
Nejhorší je nevědět o tom nic a jenom nadávat jak co nefunguje. Pak ať to nevyužívají, raději! Tyhle technické věcičky jsou živé bytosti a je třeba pochopit za jakých okolností budou fungovat a s náma spolupracovat...
Se zvukem je opět problém v něčem jiným. Zvuk samotný funguje, avšak je třeba při oživování interaktivní techniky vědět co a jak... a to právě souvisí s tím, že to dotyčného musí bavit s tou technikou pracovat - že si přijde na to, jak s tím pracovat.
Luďku, když to ale učitelé donekonečna zapomínají zapnout před počítačem, tak je to těžký.
Poslat nový komentář